Digitální agentury v Česku a jejich věrní zákazníci

Za 6 let praxe, kdy vytvářím s kolegy pro klienty webové stránky, jsem se setkal s mnoha agenturami, firmami a lidmi. Byly spolupráce dobré i zlé. Viděl jsem firmy, které to s klienty myslí opravdu dobře. Viděl jsem také ty, které klienti zajímají jen do té míry, kam sahají jejich finanční možnosti. Jsou ovšem i agentury s nimiž velmi úspěšně spolupracujeme dodnes. Nicméně jsem poznal i takové, kde jsme museli a nebo chtěli spolupráci ukončit. Chtěl bych se dnes poněkud obecněji ohlédnout za zkušenostmi, které jsem získal a podělit se o ně.

Dnešní článek nechci cílit pouze na stranu těch, kteří práci dodávají, ale i na ty, kteří ji objednávají. Nechci si stěžovat, jak je svět obchodu nespravedlivý – všichni víme že je :). Chci vám jen ukázat, jak to někdy reálně funguje a zda není čas některé věci změnit, na obou frontách. Anebo si nad tím alespoň trochu zapřemýšlet.

Vybírám dodavatele – mám projekt k realizaci

Je vesměs jedno, zda budete poptávat webové stránky, programové práce, korporátní identitu nebo třeba marketingové služby. Vždy se jedná o to, jak nejlépe vybrat dodavatele, který splní vaše požadavky za dobrou cenu aby vaše tvrdě vydělané peníze nebyly utraceny zbytečně. Tedy alespoň tak bych to v rámci dobrého hospodaření firmy vnímal. Nebudu se zde bavit o státním sektoru, to je jiný svět s jinými fyzikálními zákony.

První co mě napadne je, zeptat se známých, zda má někdo nějaké doporučení. Svým blízkým a kolegům mohu určitě věřit, nic zlého by mi nedoporučili. Myslím, že ve většině případů to tak je. Ale setkal jsem se už i se situacemi, kdy známý je domluven s firmou známého A, aby svému druhému známému (asi ne tak dobrému) prodal službu B a nenápadně si tam přihodil 20%. I když bude cena vyšší, známý zadavatele ujistí, že firma A je ta nejlepší na trhu a že se nemá čeho bát.

Tedy opravdu prověřujte i ty dodavatele, kteří vám byli doporučeni. Prohlédněte si reference, zkuste si nechat vypracovat jinou nabídku k porovnání, pokuste se zjistit, zda dodavatel tomu opravdu rozumí a přichází s konstruktivním řešením.

Jak to ale funguje u velkých projektů od velkých klientů?

Zde je ten svět možná trochu ještě víc divoký. Neustále se setkávám až s neuvěřitelným přístupem a to na obou stranách. Nejvíce se asi divím těm opravdu velkým firmám, jako jsou například Banky, Mobilní operátoři, velké zahraniční i lokální korporace a mnoho jiných. Zde až neuvěřitelně platí „ruka ruku myje“. Někdy mi až zůstává rozum stát nad tím, jak se v některých firmách mrhá penězi. To že se to děje ve státní kase, to nějak chápu, byť nerad a s odporem, to jsou peníze všech a vlastně nikoho. Ale u firem, které jsou v rámci soukromého sektoru, mi to připadá opravdu zvláštní.

Například.:

• Představme si firmu A. Dejme tomu, že firma A potřebuje realizovat projekt o rozpočtu 1.000.000 Kč (ať se to hezky počítá). Firma zvolí dodavatele (často bez výběrového řízení) a to na základě doporučení nebo si ji třeba náhodou vybral ředitel marketingového oddělení firmy A pod kterou realizace spadá.
• Nyní začnou počty. Protože za náhodný výběr si ředitel ve firmě A, účtuje od dodavatele B 100.000 Kč, rozpočet se nám mírně sníží o 10%. Zbývá nám tedy 900.000 Kč – to by ještě šlo, s tím se dá dělat hodně. Nicméně majitel dodavatelské firmy B, chce také svůj díl, proto přeci podniká a chce svou odměnu. Nicméně musí na schůzku s firmou A, kde se bude v rámci širšího spektra debatovat nad potřebami firmy A. Potřebuje tedy kvalitní odborníky (seniory), kteří schůzku zvládnou na 1* a ujistí firmu A že jsou opravdu ten správný dodavatel.
• Dodavatel B má často sepsané smlouvy o spolupráci s odborníky, že s klienty nemohou mluvit přímo, nesmí zmínit kdo ve skutečnosti jsou, aby vše vypadalo jako skvělá a fungující dodavatelská firma B s kvalitní kolekcí zaměstnanců.
• Když odborníci odvedou svoji práci, je potřeba jim zaplatit. Odborník nepracuje za 150 Kč/hod. ale jako kvalitní externí specialista si účtuje 1000 Kč/hod. i více. Dodavatel B tedy musí vynaložit „nějaké“ prostředky. V tu chvíli většinou s odborníky ukončuje činnost, protože při jejich hodinové sazbě by mu z rozpočtu příliš nezbylo. Nicméně má vypracované analýzy, struktury, návrh řešení a spoustu dalších materiálů. Tedy na projektu firmy A se již odborníci více nepodílejí.
• Teď přijde na scénu teprve to pravé podnikání. Zaměstnávat lidi není dnes moderní, neboť jsou drazí. Vybereme tedy dodavatele C, který to na základě analýz od odborníků vypracuje. Dodavatel C musí být ale mnohem levnější než dodavatel B, aby dodavateli B něco zbylo. Dodavatel B také ví, že když to zadá někomu dalšímu, může sepsat smlouvu a bránit své zájmy a kvalitu dodávky a bude chtít často nemožné. Ideálně si tak i řekne o slevu a snížení odměny. Dodavatel C v rámci rozpočtu, který na to má – řekněme například 500.000 Kč nemá už možnost odborníky najmout, prostě na ně už nezbylo.
• Má tedy dvě možnosti, najmout externisty a celý projekt řídit nebo, překvapivě najmout dodavatele D. Dodavatel D má rozpočet již pouze 250.000 Kč protože i dodavatel C se cítí jako velká ryba. Byl přeci vybrán pro realizace významného projektu. Dodavatel D tedy začne pracovat a projekt realizovat.

Jak to tedy skončí?

Rád bych řekl pohádku o tom, že vlk se nažere a koza zůstane celá. Ale bohužel. Dodavatel D bude makat o sto šest, bude se snažit, protože chce také jednou být jako dodavatel B. Ví, že to holt bez tvrdé práce nejde (tomu zatím sám věří, protože neví, jak to doopravdy funguje). Dodavatel D ale není příliš kvalitní zpracovatel – možná má také fůru externistů juniorů. Něco se tedy vytvoří.

Firma A často není schopná posoudit, zda kvalita práce je opravdu na té úrovni, za kterou zaplatila. Dodavateli B věří, jsou přeci „kamarádi“. Na první pohled projekt vypadá parádně, design se povedl, všichni jsou spokojení. Jak ale vypadá ledovec pod hladinou už je věc druhá, o kterou se nikdo bohužel moc nezajímá. Firma A by tedy z logiky věci mohla najmout nestrannou osobu, odborníka, na něhož jistě prostředky má, ale proč. Ředitel by pak těžko obhajoval, kam se v rámci rozpočtu ztratilo těch 10%. 

Odkloněno mnoho peněz

Ve finále je realizace projektu v kvalitě za 250.000 Kč. Těch 750.000 Kč z rozpočtu se cestou poztrácela u lidí, kteří ve finále žádnou činnost neprodukovali. Nic nevymysleli, nic nenavrhli, v ničem se nevzdělávají, nic neřídí, nic nevytváří. Jsou jen jakousi nafouklou bublinou jistoty, že projekt je zadán „velkému“ hráči, který ji ve „velké“ kvalitě pro firmu A realizuje.

Abych byl k dodavatelům upřimný, nějakou činnost přeci jenom vykonali. Stojí ale jejich odměna za psání emailů a vyřizování telefonátů s dotazy, kterým nerozumí a jen dotaz posouvají v řetězci dále?

Co na to říct?

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně si říkáte: „No jistě a Brilo je ten super dodavatel, u kterého bychom měli své služby objednat.“ Někdo to tak může chápat a odnést si negativní zkušenost. Z mého pohledu je to reálný svět, v kterém se všichni v rámci našeho oboru pohybujeme. Chtěl jsem článkem ukázat, jak někdy bizardní to může být. A tím apelovat jak na dodavatele tak odběratele, aby se snažili tento nesmyslný „řetězec“ přerušit.

Aby opravdu hledali partnery, kteří svou práci dělají osobně, dobře a spolupracovali s odborníky, kteří své práci rozumí a umí jí kvalitně i odpovědně vykonat. Přeci jen, měli bychom dělat dobrou věc pro klienta a ne si jen práci přehazovat jak horký brambor.

Například my v rámci Brilo teamu tyto subdodavatelské věci odmítáme a projekty nerealizujeme. Pracujeme jen pro jednotky agentur, kde za dobu spolupráce víme, že to takto nefunguje. Pojďme k tomu takto přistupovat všichni, začněme se chovat ke klientům korektně, vytvářejme opravdu dobré a kvalitní díla i vztahy. Rozpočty a finanční badgety na to jsou, je třeba se jen soustředit na to, za co je utrácíme.